Rokem 2026 jsem se pustila do překladu třetí a poslední knihy z připravované Trilogie knih o Karezze- metodě lásky v manželství s cílem osobního i partnerského vzestupu, nejen pro osobní dobro, ale i dobro celku. Je stará 150 let a ještě nikdo ji do žádného jazyka nepřekládal. Takže budete mít jediněčnou možnost do ní nahlédnout. Kniha se nachází v archivu v původním znění z roku 1875 a je napsána klasickou viktoriánskou angličtinou 19. století, která má silné prvky formální americké angličtiny té doby.

Její text, podobně jako i první dvě překládané, je šokující. Jiné slovo to skutečně nevystihuje. Rozhodla jsem se nasdílet třetí kapitolu, do které jsem vložila zajímavou vsuvku. Čtěte a budete překvapeni. A hlavně myslete na to, že text je starý 150 let. A zkuste popřemýšlet, i po přečtení předchozích článků o Karezze, nad tím, v jakém světě by jsme dnes žili, kdyby tyto knihy mohli být v lavici našich škol.

Daniela Popiková

III. ZDROJ ZLOČINU

Alarmující rozšíření a nárůst kriminality téměř ve všech částech naší země v posledních několika letech přitáhl pozornost moralistů a zákonodárců.

Nedávno byla v Chicagu jmenována komise, která měla „prošetřit a podat zprávu o příčinách rostoucí kriminality v tomto městě“. Přední a široce čtený veřejný časopis ve východním městě, který si všiml zprávy této komise, píše: „Příčiny kriminality rozdělují do dvou skupin – predisponující a podněcující. První skupinu odbývají jedním paragrafem a druhá se omezuje na jediný prvek, jímž je pravidelné pití alkoholu.“

„Odmítnuto jedním odstavcem“! A ten odstavec je tak bezvýznamný, že nám ani neprozradí jeho obsah! Ani náš vlivný novinář nemá co říct k selhání komise. To je to nejlepší, co pro nás v této závažné věci predisponujících příčin kriminality může udělat tisk – důvěryhodný „strážce veřejného blaha“.

Náš moudrý novinář však nesouhlasí s názorem, že hlavní příčinou kriminality je pravidelné pití alkoholu, i když přiznává, že je to významný podněcující faktor. Jeho moudrý závěr je, že příčinu je třeba hledat v neprosazování trestních zákonů. Toto jsou jeho slova:

„V míře, v jaké jsou zákony na ochranu vlastnických práv a posvátnosti lidského života uplatňovány nedokonalým, částečným nebo nepoctivým způsobem, roste i kriminalita.“

Odložil jsem deník obsahující tuto moudrou úvahu a vzal jsem si jiný, vydaný v hlavním městě, ve kterém jsem četl tato překvapivá slova:

„Tento týden se ve Washingtonu odehrály dvě strašné vraždy, které od sebe dělil pouze jeden den. Tato situace je natolik alarmující, že vyvolává nejhlubší znepokojení“ atd. atd. (Washington Chronicle, prosinec 1873).

Tato situace může vyvolat nejhlubší znepokojení, protože právě město, kde k těmto vraždám došlo, se teprve před týdnem těšilo z velkého morálního ponaučení, které přinesly dvě popravy za vraždu! Takto dokáže dokonalé uplatňování zákonů odradit od zločinu! Je na čase, abychom přestali věnovat pozornost marným pokusům zadržet tento ničivý proud a začali vážně hledat jeho zdroj.

Ve světle skutečností, které byly uvedeny na předchozích stránkách, není snad jasné, kde tento zdroj najdeme? Předispozice k násilí a vraždě byla bezpochyby v těchto zločincích zakořeněna již před jejich narozením, stejně jako je v jiných zakořeněna toulavá povaha nebo sklon ke krádežím.

Ve zprávě o „Trestných potratech v Americe“, kterou vypracoval renomovaný Dr. Storer z Bostonu a která byla publikována se souhlasem Americké lékařské asociace v roce 1859, bylo uvedeno množství důkazů, které dokazují, „že nucené potraty jsou v Americe velmi častým jevem a že jejich četnost rychle roste, a to nejen ve městech, ale i na venkově“.

Lze s jistotou předpokládat, že pokud byly v té době potraty velmi časté a jejich počet rychle rostl, byly stejně časté a rostly stejným tempem i neúspěšné pokusy o potrat.

To dostatečně vysvětluje děsivý nárůst násilných trestných činů a vražd v letech následujících po výše uvedeném datu.

A až se na scénu dostanou děti zplozené uprostřed sporů a nepřátelství nedávné války, můžeme očekávat ještě bohatší sklizeň ze semen násilí, která byla tehdy zaseta. Takto jedna válka silně přispívá k vzniku další války do třiceti let. (Jak trefné. Až se zdá být táto informace čistě jasnovidná. Narození Adolfa Hitlera-1889, Himmler-1900, Josif Stalin- 1878, sériový vrah H. H. Holmes- 1861… atd. Pozn. překl.)

Fakta, jako jsou ta uvedená, zdá se plně ospravedlňují závěr, že rodiče jsou přímo zodpovědní za zločince, kteří ohrožují společnost. A tato zodpovědnost musí padnout z velké části, ne-li převážně, na otce, protože ti obecně jednají s větší svobodou nebo jsou méně podřízeni okolnostem než matky, pokud jde o plození potomků. 

Otcové, podívejme se na tuto záležitost přímo. My, kteří jsme způsobili, že děti byly počaty a přivedeny na svět v hanbě, utajení nebo strádání, ať už v manželství nebo mimo něj; my, kteří jsme okradli matky našich dětí o to, na co nám žádný zákon ani zvyk nemůže dát právo, totiž o vlastnictví a kontrolu nad jejich vlastními těly a dušemi; – my, kteří jsme je přinutili nést nechtěné břemeno a tím v nich vzbudili vražednou touhu zbavit se jich nepřirozenými prostředky, možná tuto touhu ještě podpořili svými zlými radami nebo nedostatkem soucitu – my jsme hlavními viníky tohoto strašného díla, kterým vytváříme podvodníky, zloděje, lupiče, vrahy a zločince všech druhů! Podívejme se do našich věznic, našich nápravných zařízení, na naše šibenice a podívejme se na NAŠE dílo!

Není to snad pravda? Kdo to může popřít? Můžeme se hájit neznalostí? Tato výmluva může být do jisté míry platná, pokud jde o minulost, vzhledem k žalostnému nedostatku poučení o této závažné otázce, ačkoli každý z nás, kdo v tomto ohledu pochybil, musí počítat s tím, že dříve či později, v tomto světě nebo v tom příštím, bude muset čelit poškozeným obětem naší nevědomosti a sobectví, kterým musíme poskytnout takovou náhradu, jakou můžeme, aby naše duše mohly najít klid.

Ale výmluva nevědomosti již nebude platit. Nyní, milý čtenáři, VÍME. A od nynějška ten, kdo v této věci hřeší, činí tak proti světlu a musí očekávat, že pocítí nejostřejší bodnutí výčitek svědomí: „Znal jsem svou povinnost, ale neplnil jsem ji.“

Fakta tohoto druhu, jsou-li náležitě zvážena, nás také naučí milosrdenství, které bychom měli cítit vůči zločincům všeho druhu, a naznačí, že by měly být přijaty prostředky k jejich nápravě, namísto uvalení pomstychtivých trestů, které se tak dlouho marně zkoušely. Ach! Skutečně.

„Tento svět potřebuje novou koncepci zločinu.

A trest založen na všech faktech.

A zakotvené ve všech důvodech lidské rasy.

Plné naděje jako Kristovo velké srdce lásky.“

The Better Way, A. E. Newton